Ph. Mr. JAROSLAV DOUBEK,

majitel lékárny v Plzni, vstoupil do motorismu v r. 1920, když si přivezl z Francie, na tehdejší poměry velmi moderní a u nás dosud neznámý typ motocyklu Gnome-Rhone. foto Ph. Mr Jaroslav Doubek Seskupil kolem sebe jiné motocyklisty a založil s Motyčkou a Petříčkem Plzeňský klub motocyklistů. Propagoval motocyklismus skutkem, slovem i perem. Svůj klub inspiroval sportovními podniky, uskutečnil první gymkhanu, tehdy u nás neznámou, je autorem prvního motocyklového okruhu u Homolky v Plzni, kterýžto závod byl za jeho řízení vždy s úspěchem opakován. Když přesedlal v r. 1926 na čtyři kola, vstoupil do autoklubu, kde se stal brzy jednatelem a pracoval, až klub vzrostl v mohutný Západočeský autoklub. Byl na každé úřední anketě, kde se jednalo o uliční dopravě přítomen jako výborný znalec. Jeho dílem je populární závod Napříč Šumavou, jehož premiéra byla v roce 1929. Cestoval a byl stejně doma na Sahaře, jako v norských fjordech nebo na Pyrenejích. Zná pět řečí, a proto cestuje vždy lehce. V dobré paměti je jeho rekordní jízda seriovou Piccolou v roce 1931 na trati Plzeň-Varšava non stop od rána 4 hodin do večera do 7 hodin. Později s přáteli vykonal velkou cestu Finskem, Laponskem a Norskem, o níž redaktor Naxera napsal hezkou brožurku. Je nejlepším českým znalcem Libye, kde byl třikrát a jejíž pouště a oasy projezdil křížem krážem. Bylo to v letech 1932 a 1933, kdy na Tatrách a Aerovkách jezdil pod svojí šifrou Spexor. Obejel celé Středozemní moře kolem dokola přes Janov, Marseille, Madrid, Gibraltar, Maroko, Oran, Alžír, Tunis, Tripolis, Alexandrii, Suez, Jerusalem, Damašek, Anatolii, Istambul, Sofii atd. atd. O těchto svých cestách napsal velmi zajímavou knihu. Zkrátka: Doubek je dobrá značka, je to pravý sportovec-automobilista, který jezdil, organisoval, psal a přednášel. Dnes chytá vášnivě ryby.

EVA RŮŽENA ELSTNEROVÁ,

žena populárního propagátora našeho motorismu, je zjev mezi ženami jistě ojedinělý. Za velikých a vyčerpávajících cest svého muže byla mu vždy věrnou společnicí a spolehlivým kamarádem. foto Eva Růžena Elstnerová Je z Prahy a od mládí působila ve skautingu, kde byla vůdkyní oddílu. S manželem se seznámila v kanoi na Vltavě. Láska byla tak silná, že se brzy vzali a manžel se vzdal studia, aby se věnoval životu. Pak se jim narodil syn René, byl koupen prvý motocykl a počaly návštěvy veselých motocyklistů. Při tom se nevzdala osvětové činnosti. Muž ji naučil jezdit a začaly veliké cesty po celé Evropě, později pak dálkové jízdy mimo Evropu. Najezdila s mužem za hranicemi na 120 000 km, a to je pro ženu hrdinný výkon. Při výpravě Aerospexor byla první běloškou, kterou spatřili domorodci v jižním Fezanu. Jako první z našich žen projela Gran Chacem a tropickým Mexikem. Účastnila se výpravy Modrý team a všech dalších velkých jízd manželů Elstnerových jako druhá řidička. Je z mála žen, které za volantem spatřily největší kus světa. Byla podněcovatelkou a udržovatelkou dobré nálady v nejtěžších okamžicích, kdy již muž klesal na mysli. V dřívějších letech přednášívala, nyní píše do ženských listů a plně se účastní života společenského v našem motorismu. Obstarává sama domácnost a umí dobře vařit. Sporty nyní neprovozuje, protože při pádu vozu v Mexiku utrpěla vnitřní zranění, která ještě není vyléčeno. Dříve ráda lyžovala a plavala. Druhou těžkou, ale šťastnou havarii přežila roku 1939. Je vášnivou sběratelkou nejrozmanitějších drobností z cest. Je z mála žen, které nikdy nestárnou, protože se jim život líbí. Těší se na další propagační cesty nejen proto, že je podniká její muž, ale i proto, že je vášnivou ctitelkou motorismu.